Cakov

Voda Voda Voda Voda

aneb

díl VII.:  jak si užít vodní hrádky

Můj deníčku doneslo se k mým uším, že tě zanedbávám, no a tak si s tebou poklábosím a vylíčím ti všechny zážitky z mé nové aktivity. Zapojila jsem se s Majdou do vodní sekce našeho klubu. Budeme se snažit se účastnit všech akcí, abych neztratila kontakt jak s kamarády, tak z Lojzou moc by mi chyběl.Ty deníčku vlastně nevíš kdo je Lojza. To ti je jeden blázen, kterej neumí plavat, ale pořád leze do vody a pak volá o pomoc a tak ho musíme zachraňovat. A celkem se nám to daří.

Můj první kontakt s vodou v letošním roce byl na rybníčku u Bohuslavic nedaleko tábořiště v Cakově. Já jsem sice spala u příbuzenstva v Senice n/H, což je asi o 4 km dál, protože Majda chodila na odpolední. Ale i tak to bylo žúžo. Opět jsem se potkala se starými známými a trochu jsem si v pátečním odpolednu zaskotačila s Ronym a Gaunišem. K večeru se dvounozí rozhodli , že začne grilovačka a uvidí se kdo spořádá více masa jestli oni nebo mi fuňáčci.

No musím říct, že souboj vyhráli ti co mají ruce a stojí na dvou, jelikož nás od pamlsků odháněli, když tak pro nás zbyly malé kousíčky, tak do jednoho zoubku.

Byla jsem nějaká rozčarovaná z toho nočního grilování a když se ke mně přiblížil Gauny, tak jsem ho malinko kousla a to jsem neměla dělat.Hned jsem od Majdy dostala taky co proto.

Ještě, že tam nebyli Hajdovi ti by si totiž neodpustili mě nazvat opět „krvelačnou bestií“.

Majda říkala, že se to musím odnaučit a má asi pravdu, vždyť já jsem taková dřív nebyla.

Ale teď zpátky k těm lepším stránkám pobytu v Cakově. Druhý den jsme odjeli na již zmíněnou vodu i když z malou zajížďkou, protože někteří jako třeba Tomík zapomněli cestu.

Přičemž ji byl s Břeťou obhlížet pouze předcházející den. „Nikdo není dokonalý“.

Na druhý pokus jsme dorazili na určené místo a začali jsme suchou přípravou ,což mě dostalo, protože jsem chtěla už být ve vodě. Ale jak se ukázalo i příprava na suchu je důležitá. Hlavně se musím naučit povel „zůstaň“ s následných odložením, jak praví výukový program.

To mi dělá největší potíž a taky si musím zdokonalit i přinesení jednoho aportu z více předmětů. Toto všechno jsme se právě učili a někteří v tom byli moc dobří .

Odpoledne jsem se povalovala u babči, když ostatní soutěžili v překážkovém běhu a opětném nácviku na vodu.Ale moc toho nenacvičili, protože začalo řádně cákat a tak museli sbalit kufry a vrátit se do táborové osady.

V neděli jsem s Majdou vyjela až kolem deváté, a to již všichni nacvičovali jako o život a tak jsme se do toho pustili taky.Došlo dnes kromě vytahování člunu z dvounohou osádkou i na záchranu Lojzy .Musím se ti přiznat, že mi stouplo sebevědomí když se mi podařilo Lojzu vytáhnout bez pomoci vodního muže alias Rádi Fialy.

Po příjezdu do osady pak naši instruktoři zhodnotili naše výkony nejen ty úspěšné, ale i to co je potřeba vypilovat. Majda pak nechala zapsat do průkazky účast a rozloučila se i za mě se všema dvounožcema . Tak to je prozatím vše. Už se těším na další vodu, která bude již za měsíc na přehradě na Plumlově.

Čvachty čvacht Celda a Majda